King Crimson
King Crimson je britská hudobná skupina, ktorú založili gitarista Robert Fripp a bubeník Michael Giles na jeseň v roku 1968. Oficiálne sa skupina predstavila verejnosti 9. apríla 1969 v londýnskom Speakeasy. [1] Bežne býva zaraďovaná medzi zakladajúce skupiny progresívneho rocku. V jej tvorbe nájdeme vplyvy najrôznejších hudobných štýlov ako sú jazz, klasická a experimentálna hudba, psychedelický rock, heavy metal, nová vlna, hard rock, gamelan, folk, electronica a drum and bass. Pôvodne britská skupina postupne nadobudla internacionálny charakter. Jej priamym predchodcom bolo psychedelické trio Giles, Giles & Fripp.
Diskografia
In the Court of the Crimson King (1970) je debutový štúdiový album britskej progresívnej rockovej skupiny King Crimson. Album dosiahol No.3 v britskom rebríčku. Bol remastrovaný a znovu vydaný na konci deväťdesiatych rokov..Album je mnohými považovaný za štartovný bod progresívneho rocku, keď bluesovo orientovaný rock je kompletne prebudovaný začlenenými elementami jazzu a európskej vážnej hudby. Pete Townsend, gitarista The Who nazval tento album "tajuplným majstrovským kúskom".Barry Godber (1946–1970)[2], programátor, namaľoval malbu na obale, ale zomrel vo februári 1970 na srdcový infarkt, krátko po vydaní albumu. Bola to jeho jediná maľba, v súčasnosti ju vlastní Robert Fripp
In the Wake of Poseidon je druhé album britské rockové skupiny King Crimson. Vydáno bylo v roce 1970 a v britském žebříčku prodejnosti hudebních alb se umístilo na 4. místě, což je nejlepší výsledek desek King Crimson.
Na přelomu let 1969 a 1970 opustili King Crimson hned tři hudebníci, v kapele tak zůstal osamocený kytarista Robert Fripp a textař Peter Sinfield. Tito dva muzikanti přesto začali pracovat na druhém albu skupiny. Fripp si ke kytaře přidal ještě mellotron a postupně začal přibírat další hudebníky. Do skupiny se tak vrátil bubeník Michael Giles, nově přišli saxofonista Mel Collins a baskytarista Peter Giles. Pouze jako zpěvák se znovu objevil i Greg Lake, který se již věnoval práci s Emerson, Lake & Palmer. Tato sestava, společně se dvěma dalšími hosty, nahrála na jaře album In the Wake of Poseidon, které stylově navazuje na předchozí desku In the Court of the Crimson King.
Sestava, která nahrála předchozí desku In the Wake of Poseidon, nikdy živě nehrála a po jejím vydání se odchodem většiny hudebníků King Crimson opět prakticky rozpadli. Zůstalo pouze původní duo Robert Fripp (kytara) a Peter Sinfield (texty), z In the Wake of Poseidon přibyl ještě saxofonista Mel Collins. K této trojici se přidal zpěvák a baskytarista Gordon Haskell, který již hostoval na In the Wake of Poseidon, a zcela novým členem se stal bubeník Andy McCulloch. Jako hosté pak na albu Lizard působí další hudebníci.
Islands je čtvrté album britské rockové skupiny King Crimson. Vyšlo v prosinci 1971 a v britském žebříčku prodejnosti hudebních alb se umístilo nejlépe na 30. místě. Jedná se o poslední desku skupiny, jejíž texty napsal Peter Sinfield.
Nová sestava King Crimson, vzniklá počátkem roku 1971, se na jaře toho roku vydala na první turné skupiny od roku 1969. Postupně se začal vytvářet nový repertoár částečně ale vycházející z předchozí tvorby skupiny. Skladby na album Islands, celkově ovlivněné orchestrální spoluprací Milese Davise s Gilem Evansem, byly nahrány na podzim roku 1971. Na desce se nachází čtyři písně napsané společně Robertem Frippem a Peterem Sinfieldem a dvě Frippovy instrumentálky.
Larks' Tongues in Aspic je piaty štúdiový album britskej progresívno rockovej skupiny King Crimson. Vyšiel v marci 1973 a v britskom rebríčku sa najlepšie umiestnil na 20. mieste.
Po koncertoch na jar 1972 sa Robert Fripp rozhodol skupinu úplne prerobiť. Preto kapelu niekoľko hudobníkov opustilo a osamotený Fripp začal postupne priberať ďalších hudobníkov. Prišiel spievajúci basgitarista John Wetton, ktorého Fripp oslovil už skôr, ex-Yes bubeník Bill Bruford, perkusionista Jamie Muir a tiež huslista David Cross. Posledným členom skupiny sa stal textár Richard Palmer-James. Táto zostava začala v priebehu roka 1972 vytvárať úplne nový materiál a v októbri toho roku začala koncertovať.
Starless and Bible Black je šesté studiové album britské rockové skupiny King Crimson. Vydáno bylo v roce 1974 (viz 1974 v hudbě) a v britském žebříčku se umístilo nejlépe na 28. místě.
King Crimson vydali v březnu 1973 album Larks' Tongues in Aspic, přičemž ve stejné době odešel ze skupiny perkusionista Jamie Muir. Čtyřčlenný zbytek kapely (nepočítaje textaře) pokračoval během celého roku 1973 v čilém koncertování, kdy kromě vydaných skladeb hráli i nejrůznější improvizace a postupně také začali hrát i skladby nové.
Red je sedmé studiové album britské rockové skupiny King Crimson. Vydáno bylo v listopadu 1974 (viz 1974 v hudbě) a v britském žebříčku se umístilo nejlépe na 45. místě. Jedná se o poslední studiovou nahrávku King Crimson v 70. letech, neboť ještě před vydáním alba Robert Fripp skupinu dočasně rozpustil.
Discipline je osmé studiové album britské rockové skupiny King Crimson. Bylo vydáno v roce 1981 (viz 1981 v hudbě) a v britském žebříčku se umístilo nejlépe na 41. místě. Jedná se o první desku vydanou po sedmiletém přerušení činnosti skupiny. Počátkem roku 1981 založil Robert Fripp novou skupinu s názvem Discipline, do které také přibral Billa Bruforda, bývalého spoluhráče z King Crimson. K těmto dvou hudebníkům se přidali ještě Američané Adrian Belew a Tony Levin a kapela postupně začala vytvářet nový materiál a koncertovat. Nedlouho nato se muzikanti rozhodli vzkřísit název King Crimson a navázat tak na skupinu, kterou Fripp v roce 1974 rozpustil. Ještě v roce 1981 kapela nahrála a pod hlavičkou King Crimson vydala album Discipline, ovlivněné novou vlnou a hudebně tedy zcela odlišné od crimsonovských desek 70. let.
Beat
Beat je deváté studiové album britské rockové skupiny King Crimson. Bylo vydáno v červnu 1982 a v britském žebříčku prodejnosti se umístilo nejlépe na 39. místě.
Na desku Discipline vydanou v září 1981 navázalo v poměrně krátké době (červen 1982) hudebně podobné album Beat. Poprvé v historii King Crimson na dvou po sobě jdoucích studiových albech hrála stejná sestava hudebníků.
Beat je silně ovlivněno a inspirováno beat generation. Deska obsahuje celkem osm písní, z nichž nejdelší má necelých sedm minut. Název úvodní "Neal and Jack and Me" odkazuje na Jacka Kerouaca a jeho přítele Neala Cassadyho. Také jméno druhé písně "Heartbeat" je odvozeno od beatniků, respektive jedná se také o název knihy, kterou napsala manželka Neala Cassadyho Carolyn. Následuje instrumentálka "Sartori in Tangier" s intrem hraným na Chapman Stick. Také její pojmenování je odvozeno, konkrétně vytvořeno kombinací názvů Kerouacovy novely Satori v Paříži a marockého města Tanger, které bylo oblíbenou destinací beat generation. Po "Waiting Man" otevírá druhou polovinu alba (respektive druhou stranu původní gramofonové desky) píseň "Neurotica", která svým názvem odkazuje na stejnojmenný beatnický časopis. Na textu následující skladby "Two Hands" se kromě Adriana Belewa, tehdejšího crimsonovského textaře, podílela i jeho manželka Margaret. Název písně "The Howler" je odvozen od sbírky Kvílení (anglicky Howl) od Allena Ginsberga. Poslední skladbou na albu je nejdelší, téměř sedmiminutová experimentální instrumentálka "Requiem".
Three of a Perfect Pair
Three of a Perfect Pair je desáté studiové album britské rockové skupiny King Crimson. Bylo vydáno v březnu 1984[1] a v britském žebříčku prodejnosti se umístilo nejvýše na 30. místě.[2] Jedná se o poslední studiovou desku King Crimson z 80. let, neboť skupina v roce 1984 přerušila na 10 let činnost.
V roce 1982 vydali King Crimson album Beat a zároveň během celého roku čile koncertovali. V následujícím roce si proto hudebníci udělali přestávku[5] a začali vytvářet materiál pro nové album, již třetí od znovuobnovení skupiny v roce 1981. Deska Three of a Perfect Pair byla nahrána v průběhu roku 1983 a vyšla na jaře roku 1984. Na její vydání navázalo koncertní turné, které vyvrcholilo v červenci 1984 dvěma vystoupeními v kanadském Montreélu.[6] Skupina si poté vzala blíže neupřesněnou pauzu, která nakonec trvala 10 let.
Album Three of a Perfect Pair obsahuje celkem devět skladeb a je podle dvou stran původní gramofonové desky rozděleno na dvě odlišné části. První sekce s názvem The Left Side obsahuje pět písní (z toho jednu instrumentálku), na poměry King Crimson více přístupnými pro běžného posluchače a většinou také blížícími se k mainstreamovému pop rocku.[7] Naopak v druhé části (The Right Side) se nachází tři instrumentální skladby a jedna píseň více experimentálnějšího charakteru,[8] včetně třetí části "Larks' Tongues in Aspic" navazující na stejnojmenné album King Crimson z roku 1973.